#qiao songyue

[rena-ragerat]

Spoiler for one more fanartbook, this time is multi-fandom one. There are the characters from QJJ: Yao Wenyu and Qiao Tianya. I love this couple, but they brought so much angst in my life 😭 So every time I draw them I try to make them happy.

[cinnavalleys]

qjj art dump part 2

[noswordinourlake]

Chapters: 1/1 Fandom: 将进酒 - 唐酒卿 | Qiāng Jìn Jiǔ - Táng Jiǔ Qīng Rating: General Audiences Warnings: No Archive Warnings Apply Relationships: Qiao Tianya | Qiao Songyue/Yao Wenyu | Yao Yuanzhuo Characters: Qiao Tianya | Qiao Songyue, Yao Wenyu | Yao Yuanzhuo Additional Tags: Domestic Fluff, Comfort No Hurt, Pets, I'm keeping the timeline vague so this could be a, Alternate Universe - Everyone Lives/Nobody Dies, if you wanted it to be - Freeform Summary:

Qiao Tianya would like to say he manages Yao Wenyu's courtyard fairly well, for all that he never expected to run a household and wouldn't say he is truly a domestic man at heart.

But for all that he'd never have expected to be in this position now, he still has to wonder—does Yuanzhuo's cat have to sleep in his sleeves? The cat hair just never goes away—!

OR: Several scenes from Songyu's domestic life, ft. Hunu the cat

[mikaaui]

“Yuanzhuo has kept his spring date with you this life. I have no more regrets.” ❤️‍🩹

[parameciam]

ugh today was a bad day and i don't even know why i feel like this (i guess it's just the burnout. it's always the burnout at this point). so i'm going to torture the blorbos to at least have an outlet to cry a little (a lot, because the chosen blorbos for tonight writing session are: songyu)

since it's still wip wednesday, here's the summary and tentative tags for this modern AU:

i have it fully outlined and i'm bubbling with so many ideas! i know the target audience is: me and maybe two other people if i'm lucky, but i really really REALLY want to write this.

[plumblossomsreveries]

2nd songyu prompt from @noswordinourlake! for @DanmeiAction (twt)! TYSM FOR DONATING!! ✨‼️💞💖 artstyle kinda changed from the first one to the second one but I hope u like it! I feel like they deserve to have a happy ending where they can just have one slow morning tgt! 🫶

(I wasn’t able to dm u for some reason so I hope you don’t mind me posting on here and tagging you! Pls dm me for the non watermarked pic 🥹🙏💖✨)

Og twt post ft another songyu drawing I did for someone else that kind of fits to show their “happy ending”

[shadybluebirdlight]

Qiang Jin Jiu - Songyu

Qiao Tianya - Songyue - the swallow that left his mark. Yao Wenyu - Yuanzhuo - the leaf that turned to mud. art by 画画的饺子 weibo

[izartn]

I knew Qiao Tianya would end up smashing his Guqin when Yao Wenyu died (and I suspected well before spoiling myself on the last 15% of the novel that Wenyu would die bc of the poison), but damn. It hurt. Classics are classics for a reason, and I totally get that Tianya, after all his life was ruined and used for politics, those revelations from Fengquan by the end, and losing also Wenyu, decided to go and left the courtly world behind. That he went with the little monk healer gives me a bit a peace; he's gonna end up doing good I think, for himself and others, but in the small scale not worrying much about the world again. A very Chinese ending.

I really liked the romance between them in the background; it felt very.... Mmm. A last opportunity to learnt and for passion for both Yao Wenyu also Yunzhou and Tianya sometimes Songyue. Aish. Very melancholic.

[miyokotranslations]

Qiang Jin Jiu - Kapitola 21

Podzimní lov

V desátém měsíci lunárního roku několikrát pršelo a javorové listy na hoře Feng se zbarvily do ruda. Shen Zechuan dokonce zahlédl slabou námrazu, když hnal slony na ranní zasedání dvora.

Nemoc císaře Xiande se s příchodem podzimu poněkud zlepšila. Říkalo se, že začal znovu jíst a jeho kašel se během ranního zasedání dvora umírnil.

Podle tradic mohl císař zamířit na loviště Nanlin až v jedenáctém měsíci, ale zřejmě kvůli obavám, že cestování v chladném počasí může být obtížné, vydal rozkaz, aby byly veškeré přípravy provedeny již na začátku desátého měsíce.

„Těmi, kdo mají na starosti hlídky, je stále osm velkých výcvikových divizí a císařská tělesná stráž.“ Nesl Chen Yang Xiao Chiyeho meč, když říkal: „Místokráli, copak se Jeho Veličenstvo posledně nerozzlobilo?“

„To bylo posledně.“ Xiao Chiye se akorát vrátil z vojenského cvičiště. Otřel si pot a řekl: „Jeho Veličenstvo se posledně rozzuřilo, protože mělo obavy o bezpečnost zevnitř i zvenčí, ale tentokrát je to jiný. Její veličenstvo teď Xi Gu'anem pohrdá a vyhýbá se mu. Dva měsíce byl ponechán u ledu. Teď se bude zoufale chtít vrátit do centra pozornosti.“

„Copak dokážou takové malé laskavosti Xi Gu'anem pohnout?“ Jakmile se Chen Yang ujistil, že není nikdo kolem, pokračoval: „Koneckonců její veličenstvo získává moc již dlouho a Jeho Veličenstvo je nemocné. I kdyby byl ochoten Xi Gu'anovi dát olivovou ratolest, Xi Gu'an by se jí nemusel odvážit přijmout, ne?“

„Sám si to řek – tohle je jen malá laskavost.“ Oblékl si Xiao Chiye svrchní oděv. „Ale co kdyby Jeho Veličenstvo dalo Xi Gu'anovi velkou moc a autoritu? Před několika dny se Jeho Veličenstvo dokonce ptalo na věk dcery rodu Xi. Princ Chu nemá princeznu. Kdyby je vážně oženil, i kdyby to nebylo Xi Gu'anovým záměrem, její veličenstvo by to vidělo jinak.“

Chen Yang řekl: „Škoda, že my doma nemáme mladou slečnu.“

„Takhle je to lepší,“ odpověděl Xiao Chiye. „Kdybych měl mít sestru, musela by bejt jako vrchní velitelka Qi, jinak by nad svym životem neměla kontrolu. S největší pravděpodobností by byla nucená si vzít někoho, koho nikdy před tim neviděla.“ Když dořekl do tohoto bodu, zpomalil trochu tempo. „Rod Hua byl pro císařský konkubíny vždycky první volbou. Hua Xiangyi, kterou vychovala sama císařovna vdova, ještě neni provdaná. Ani Jeho Veličenstvo se jí neodvažuje urazit a proto jí bere jako svojí mladší sestru. Jestli de o to, s kym bude v budoucnu zasnoubená, budou se muset podřídit rozhodnutí jejího veličenstva.“

„Naštěstí náš dědičný princ je už ženatý... Ale s kým jiným by pak mohli třetí slečnu Hua zasnoubit? To opravdu nedokážu říct, místokráli.“ Řekl Chen Yang.

„Rod Qi by byl nejlepší volbou,“ usmál se Xiao Chiye. „Kdyby se Qi Zhuyin narodila jako muž, císařovna vdova by s ní už dávno zasnoubila třetí slečnu Hua. Škoda, že je Qi Zhuyin žena a rod Hua nemá v týhle generaci žádného muže zákonného původu. Takhle se můžou na tenhle kus masa jenom dívat a nepohnout hůlkami. Začínaj bejt nervózní.“

Když Xiao Chiyemu přivedli koně, pohladil ho. „Pojď. Půjdeme znova na východní trh na ulici Donglong.“

Shen Zechuan akorát na ulici Donglong vstoupil. Poté, co ho propustili z vězení, samozřejmě nemohl dále zůstávat v chrámu Zhao Zui. Protože se o tom ale nikdo nezmiňoval, byla tahle záležitost odložena. Až v osmém měsíci si toho Qiao Tianya náhle všiml a šel do chrámu s ním. Když viděl velkého rádce Qi celého pokrytého bahnem, jak se chová jako šílený, přiměl Shen Zechuana, aby si otevřel účet u císařské tělesné stráže a našel si vhodné místo k životu. Na konci devátého měsíce se tak Shen Zechuan přestěhoval do staré uličky. Nájem byl levný a místo odpovídalo jeho současnému postavení.

„Kdo přesně je ta osoba, kterou shifu chce, abych našel?“ Vzal si Shen Zechuan jmenovku[1] a podíval se na slovo Songyue, které na ní bylo napsané. Výše uvedené místo původu bylo prázdné.

Ge Qingqing se rozhlédl po davu a řekl: „O tom se strýček nezmínil. Řekl jenom, že to učitel povolil. To znamená, že se tahle osoba bude v budoucnu starat o tvoje každodenní potřeby.“

Poté, co se Shen Zechuan odstěhoval z chrámu Zhao Zui, začala být komunikace s velkým rádcem Qi obtížná. Shen Zechuan nebyl ochotný chovat poštovní holuby. Za prvé by bylo příliš snadné je odhalit a za druhé byl Xiao Chiyeho raroh lovecký až příliš urputný - tím v něm zanechal hluboký dojem. V současné době se tak mohli spoléhat pouze na Ji Gangovu identitu pochůzkáře, která mu umožňovala opouštět chrám kvůli potřebným nákupům. Bylo to sice extrémně nepohodlné, ale v tuto chvíli neměli lepší řešení.

„Měl by být na východním trhu.“ Řekl Shen Zechuan Ge Qingqingovi. „Pojďme se podívat tam.“

Ulice Donglong byla blízko řeky Kailing. Jednalo se o zábavní oblast, na jejíž východní straně byl zřízen trh pro obchodování s lidmi. Toto místo si k prodeji sebe sama vybírali i tací, kteří se snažili získat finanční prostředky k zajištění pohřbu svých rodičů a to proto, že sem chodívali i obyčejné domácnosti a různé rezidence, aby si vybrali pochůzkáře nebo služebné.

Xiao Chiye v rukách svíral rejstřík se jmény osob z rezidence prince Chu s úmyslem tu prozkoumat původ některých z nich. Akorát vyšel ze sídla jednoho z překupníků, když zahlédl povědomý zátylek.

„Není to...“

Xiao Chiye zvedl ruku a Chen Yang zmlkl.

Shen Zechuan v ruce svíral jmenovku, když ucítil podivný mráz na zátylku a otočil se. Xiao Chiye už stál přímo za ním.

„Ach, významný pán.“ Řekl Shen Zechuan. „Proč stojíš za mnou?“

„Dívám se na tebe.“ Xiao Chiye si jen tak mimochodem rejstřík zase uklidil a přistoupil k němu. „Přišel sis koupit služebnictvo?“

Shen Zechuan odpověděl v žertu: „Prodávám sebe. Jak bych si proboha mohl dovolit kupovat někoho jiného?“

„Tos klesl až tak hluboko?“ Změřil si ho Xiao Chiye pohledem. „Copak se teď nešušká, že by tě hodně lidí chtělo za docela vysoký ceny?“

„Všechno závisí na pocitech.“ Pokračoval Shen Zechuan v chůzi. „Nejdřív musí upoutat moji pozornost, než se rozhodnu, jestli je přijmu, nebo ne.“

Xiao Chiye věděl, o jaký typ mužů se jednalo a tak řekl: „Určitě neni snadný si vybrat mezi hnusnym a odpudivim, co?“

„Druhému mladému pánovi se nevyrovnám.“ Podíval se na něj Shen Zechuan úkosem. „Následováním prince Chu sis už určitě musel přijít na své.“

Xiao Chiye řekl: „Závidíš? Tak poď ke mě.“

Shen Zechuan se také usmál a řekl: „Tak hluboko jsem ještě neklesl.“

Oba muži už skoro dorazili na konec. Shen Zechuan se otočil a řekl: „Už nebudu druhého mladého pána obtěžovat, aby mě doprovázel. Jdu zpátky.“

„Žádnej spěch.“ Zůstal Xiao Chiye tam, kde byl. „O tomhle podzimnim lovu na sebe budeme muset dávat pozor.“

„Císařská tělesná stráž a císařská armáda spolu nemají nic společného.“ Podíval se na něho Shen Zechuan. „Tak proč bych na tebe měl dávat pozor?“

Xiao Chiye mu odpověděl: „To od tebe neni hezký. Často za tebou chodim, abych si protáh nohy, tak spolu aspoň můžem najít společnou řeč.“

Shen Zechuan mu neodpověděl. Po jeho odchodu zůstal Xiao Chiye stát na stejném místě.

„Koho tady hledal?“ Pohladil jemně palcem jílec svého meče. „Ge Qingqing... To se dalo čekat, je to Ge Qingqing. Chen Yangu.“

„Tady!“

„Di to prověřit.“ Řekl Xiao Chiye. „Podivej se na všech osmnáct generací Ge Qingqingových předků.“

Poté, co Shen Zechuanovo pátrání přerušil Xiao Chiye, dostal po sobě jdoucí služby tak, že se mu znovu nepodařilo si najít volnou chvíli.

V předvečer podzimního lovu se konečně dostal na řadu k přidělení pozice. A přesně podle očekávání měl doprovázet císaře na loviště Nanlin.

Toho dne se Shen Zechuan akorát vracel z práce domů. Ještě než však otevřel dveře, vycítil v domě přítomnost někoho cizího.

S kabátem přehozeným přes sebe popíjel Fen Quan čaj se zdviženými prsty[2] a zpoza dveří řekl: „Nepůjdeš dovnitř?“

Shen Zechuan dveře otevřel. V domě se nesvítilo. Se svou sněhobílou tváří ponořenou do tmy vypadal Feng Quan jako bloudící duše. Odložil čaj, aby řekl: „Jsem tu, abych ti předal zprávu od Jejího Veličenstva.“

Shen Zechuan odhodil svoji špinavou róbu na malý věšák se zakřivenými konci a odpověděl: „Děkuju, že si děláš potíže.“

„Jo.“ Podíval se Feng Quan na Shen Zechuana nenávistně a něco mu hodil. „Kdyby to nebylo naléhavé, přišel bych snad osobně? Byl jsi poctěn tolika laskavostmi od císařovny vdovy. A teď je na čase jednu po druhé splatit. Jestli se tahle záležitost o podzimním lovu nezdaří, ani ty nepřežiješ.“

Shen Zechuan předmět chytil. Byla to východní perla zabalená do cáru látky. Otřením špičky prstu odhalil na látce stopy inkoustu a část znaku Lin.[3]

Shen Zechuanovy oči se přesunuly zpět na Feng Quanovu tvář. Feng Quan vstal a přešel k Shen Zechuanovi. „Jestli uspěješ, císařovna vdova ušetří tvůj život a pojme tě za svého psa. Ale jestli selžeš, nebude mít smysl si tě nechávat.“

„Odborníků na bojová umění tam bude tolik, co stromů v lese.“ Řekl Shen Zechuan. „Udělám, co bude v mých silách.“

Feng Quan na něho chvíli zíral s dýkami v očích, než se výsměšně usmál. Vyšel ze dveří, rozevřel svůj kabát a ponořil se do temnoty noci.

Shen Zechuan zapálil lampu, postavil se vedle stolu a cár látky v ní spálil.

Plamen látku líznul, dokud neproměnil slovo Lin v popel.

Nanlinská loviště se nacházela na jihovýchodní straně Qudu a pojímala širokou oblast. Z toho místa pocházela dobrá polovina ingrediencí používaných dvorem císařské zábavy.

Síly osmi velkých výcvikových divizí, z nichž byla polovina mobilizována, následovaly císaře ve velkolepém projevu své moci.

Shen Zechuan hnal slony, když v tom zaslechl dunivý zvuk cválajících koňských kopyt. Nemusel se ani ohlížet, aby věděl, čí kůň to byl. Docela jasně viděl, jak se mu raroh lovecký snesl přes hlavu, aby ulovil v trávě divokou myš a znovu se vznesl k obloze.

Xiao Chiye a Li Jianheng spolu se skupinou bohatých pánů z Qudu popohnali své koně kolem něj a hlučně zamířili přímo vpřed. Uhlově černý oř se sněhobílou skvrnou na hrudi byl opravdu nápadný.

Xiaowu závistně vzhlédl a řekl: „Orel i kůň místokrále Xiaa jsou naprosté poklady!“

Shen Zechuan mu odpověděl: „Jsou to jenom divoká zvířata.“

Xiaowu byl mladý a nemohl vystát, když byl sám, proto si se Shen Zechuanem chtěl povídat. Seděl na koni, žvýkal sušené sladké brambory a přitom říkal přízvukem Huaizhou: „Chuan-ge, znáš jména toho koně a orla?“

Shen Zechuan se usmál a řekl: „Jsou divocí... lze je nazvat tolika způsoby.“

Xiaowu se natáhl a jasně řekl: „Ten orel se jmenuje Meng! To zní zuřivě, že? Ale jméno toho koně zuřivé není. Jmenuje se Lang Tao Xue Jin.“ Zdůrazňoval každé slovo tak, až to znělo dětinsky, což skupinu dospělých kolem nich pobavilo.

Li Jianheng lapal po dechu a přitom se ohlédl na Xiao Chiyeho. „Člověče, pokaždý když ho vidim, tak si řikám, proč se nanrodil jako žena!“

Xiao Chiye otočil koně a na Li Jianhenga se podíval.

Li Jianheng řekl: „No jo, no jo, nejsem až tak poblázněnej!“

„Až za chvíli dorazíme na místo,“ řekl Xiao Chiye: „musíš mi říct kdykoliv budeš chtít jít ven. V noci se nevzdaluj od stráží. Ani jedna z žen, kterou sis přived, nesmí do stanu.“

„Nevzal sem s sebou žádný ženy.“ Nasadil Li Jianheng vážnou tvář.

Xiao Chiye na něho vrhl nepopsatelně prohnaný úsměv.

Chen Yang za nimi pobídl koně, aby je dohnal. „Místokráli, poslal jsem někoho, aby všechny ty ženy poslal zpátky.“

Rozzuřený Li Jianheng se kousnul do špičky jazyka, než po chvíli řekl: „Ce'ane, upřímně řečeno, když mě s nima ani nenecháš spát, tak co je na podzimnim lovu zábavnýho?“

„Spousta.“ Řekl Xiao Chiye. „Dokonce i vyh��ejvání na slunci, je zajmavější, než bejt zavřenej ve stanu.“

Li Jianheng si povzdychl, jak pokračoval vpřed, apatický a sklíčený po zbytek cesty.

Když dorazili, byla už skoro tma.

Shen Zechuan nebyl první den ve službě, takže se držel vzadu, aby mohl dělat drobné práce. Qiao Tianya tu byl také a tak si svolal císařskou tělesnou stráž, aby ji pohostil masem. Když uviděl misku v Shen Zechuanově ruce, řekl: „Takže můžeš pít, jo?“

Shen Zechuan mu odpověděl: „Jen jednu misku.“

Qiao Tianya ho neodhalil. Ani nevypadal jako císařský tělesný strážce. Byl spíš jako někdo z válečného bratrstva. Použil svoji dýku, aby si odřízl kus pečeného masa a řekl: „Jez, co hrdlo ráčí, když si na lovišti! Je to jenom jednou do roka. Všechno, co si tu dáš, se obvykle servíruje v paláci. Tak využij příležitosti, než bude pozdě.“ Žvýkal maso a přitom mluvil. „Když seš ve službě, musíš s sebou nosit meč. Až na tebe zejtra přijde řada, vem si Ge Qingqingův. Proč sis žádnej nevzal? Copak tě kancelář pro domestikovaný slony nenaučila správnej postoj?“

„Meč je příliš těžký.“ Shen Zechuan se tvářil, jakoby byl příliš slabý na to, aby ho dokázal zvednout, když říkal: „Moc na to, abych ho nosil u sebe.“

„Nezlámal ti,“ podíval se na něho Qiao Tianya: „druhej mladej pán tim kopem kosti, že ne? Jaká škoda, že je to chuligán první kategorie. Toho vydírat nemůžeme, jinak by ho tenhle tvůj starší bratr dokázal za ten jeden kop připravit o veškerý rodinný jmění.“

Císařská tělesná stráž kolem nich se rozesmála.

Shen Zechuan pohnul koutky rtů. Jak usrkával víno, rychle se rozhlédl přes okraj misky. Všichni měli u sebe svoje meče. Kdo další tu byl, aby zabil prince Chu? Kromě zde přítomných se skrývali vrazi i ve stínech a kolik dalších číhalo úplně stranou? I kdyby byl Xiao Chiye přirozeným talentem, jaká byla pravděpodobnost, že dokáže úspěšně ochránit prince Chu v tak těžkém obležení?

O několik stanů dál Xiao Chiye a Li Jianheng stále pili víno a hráli s ostatními kostky.

[1] Známka se jménem toho, kdo sám sebe prodal do otroctví, nebo člena rodiny, který byl do otroctví prodán.

[2] Ženské gesto typické pro eunuchy

[3] Sám o sobě je to znak pro les, ale zároveň je základem pro znak Chu – stejný ve jméně prince Chu

[qqgk]

like each of these covers (3, 4, and 5 of the thai ver)... just all so so gorgeous and atmospheric to each couple 

[cinnavalleys]

songyu doodle because i am missing them dearly..

[huasahyo]

I have read Qiang Jin Jiu and honestly think I'll never recover

(Spoilers ahead!)

Oh god, where to start this? Maybe I should start with the very begging: I didn't understood shit. I just saw a kid being tortured and lots of information. When I felt it was too much, I went after the translated map and OMG that was so helpful! Bless the translators for that. After looking carefully at the map, things started to make sense.

As the story went, before the end of book one I was not very familiar with all the characters. I kept mistaking Hai Liangyi for Hua Siqian lol. But during my reading I started to take some notes and was never confused again. The thing is, this book has A LOT of characters and some of them are introduced early but only become major players later (Yao Wenyu, Hua Xiangyi...)

Even though this huge ensemble would make characters easy to forget, this doesn't happen. The author managed to create likeable and rememberable characters pretty easily??? I fell in love with many of them at first read, even if they didn't show up a lot. And there were characters that got me completely off guard, I wasn't expecting them to be so cool and relevant, BUT THEY WERE (Fei Sheng, Kong Liu)! And the antagonists were also brilliant, I love a good story where everyone has a point and no one is actually evil: People from Biansha had their truths and in a war there are no right sides, Xue Xiuzhuo wanted the best for Dazhou (even though I can't forgive what the did to my baby Yuanzhuo), and Li Jianting??? WHAT A LEGEND! Also, Feng Quan plot twist left me speechless, what an interesting character. Every character was very human (in the good and bad way), everyone had their own goals and beliefs. I actually might do a second post screaming about every character because I have a lot to say about them. (hello hasen my love)

The Plot??? Perfectly done. AND WELL EXPLAINED! I was always a little afraid of reading novels with a lot of politics, but I really dug this one. The problems with grains, provisions, registry, army and BRO THERE WAS EVEN SOME AGRARIAN REFORM SHIT

The way this author write the MOST well written battles I have read, without using any magic... it's just... I never thought I would be so enthusiastic about cannons, rocks and GRAINS.

The conflicts in Zhongbo could be all repetitive, but they weren't at all. Each prefecture that Lanzhou took back had a interesting story.

The war with Biansha was also brilliantly written. The way Amu'er was attacking Dazhou from the inside out and the scorpions with those hammers??? My man was a genius. Sadly, he could never have predicted Bai Cha and her son.

Talking about that, the family relationships are a great point in this. Seeing flashbacks about Lanzhou, Ji Mu, Ji Gang and Hua Pinging made me CRY! They were so happy... And seeing Xiao Chiye with his brother and HIS DAD LIKE... Xiao Fangxu and Ji Gang best daddies. Fei Sheng and Yin Chang too, what a beautiful chapter the one that they talk after Fei Sheng has a fight with Qiao Tianya.

Talking about Qiao Tianya, it was refreshing to see a novel with more LGBT characters. The secondary pairings were great, they didn't steal the spotlight from cezhou, but were very enjoyable (even though THAT happened between Songyu). I just wished we could have seen more Qihua moments and OH GOD KONG LIU AND LUO MU??? That got me truly off guard, wasn't expecting at all. Also, I found really interesting how Lanzhou basically got a LGBT parade following him at the end, that was truly the gayest empire ever. I have so many headcanons here, let me scream them: Xue Xiuzhuo is AroAce, Li Jianting is a non-binary legend and Huo Lingyun a Bi King. Also, Fei Sheng is not straight. Said it.

The little animals in this??? I WAS TERRIFIED WHEN LANG TAO XUE JIN FELL IN THAT HOLE YALL I THOUGHT HE WAS GONNA DIE. But luckily he didn't. Meng, Hunu, Feng Shuang Ta Yi were all the cutest, I need more novels with cats.

THE CHILDREN - Ding Tao, Li Xiong, Xiao Xun and Jiran. They served chaos, humor and cuteness. I really liked whenever they showed up.

THE LADIESSS - If you have read my other posts you know I love some powerful women. This story did not disappoint me in that sense. Hua Hewei had some despicable acts, but she really got everyone on her hands despite never leaving the inner palace, good for her. Hua Xiangyi is a way better version of her aunt, my girl was smart and cared for the people, an amazing woman. QI ZHUYINNN owns my life, I really adored the fact that she was a badass and that she never hated the fact she was born a girl, slay. Bai Cha was really out there helping women that were sold and their children, that is some real sorority there. Lu Yizhi was so kind, loved seeing her interactions with Lanzhou. Li Jianting was everything, her story was one of the saddest and yet she was doing her best to become a ruler. Duo Er'lan was amazingly brave, even more than Hasen, mad respect for her.

And last, but definitely not least, there is cezhou. I have no words to explain how much I adored these two. The way both of them got their own development and had their own private goals and went after them, so good. They are so well written that I wanna scream. The chapters that are focused on Lanzhou's feelings are not big in number, even when he is the main character, his feelings are shown in discreet ways (the handkerchief!) and most of the time we don't know what he is plotting or thinking. But when we take a peek at what's going inside of his heart, it's... astonishing. And I love seeing how he actually cared for the side characters, even though he doesn't show a lot.

And Ce'an kind of caught me off guard, I thought he was going to be a totally different character but he went and delivered

Xiao Chiye was a perfect fit for Lanzhou and Lanzhou was a perfect fit for Xiao Chiye: they were both in similar situations where only them could understand each other's suffering, and after they leave Qudu we see how much of a match made in heaven they are (not just romantically, but strategically).

THE SEXUAL TENSION AT THE BEGINNING YALL... They were scheming/fighting and flirting at the same time. Iconic.

Read this, you won't regret it!

By the way, I started reading the story in December and finished by March, but I completely forgot to post this! College has been frying my brain these days.

Hopefully I will resume my Sha Po Lang reading and come back here to tell my opinions on the book. (Not sure when though.)

See ya!

[shadybluebirdlight]

Qiao Tianya set the tray down on the ground. “No need to keep looking at the score for this tune. If you’re keen to learn, I can teach you.” He laughed and said, “I think of wine, and the wine comes. I seek the tune, and the tune appears. Buddy, you’re truly my lucky star.”

-Qiao Tianya and Yao Wenyu

“If you ask me, there are three regrets in life. Not being born as Hunu is one of them.” Qiao Tianya moved to hug Hunu, but grasped hold of Yao Wenyu’s wrist. “Or I could have rested all day and night on your lap, fantasizing to infinity and beyond even in my dreams.” (x)

-Qiao Tianya to Yao Wenyu (+ Hunu the cat)

Yao Wenyu pillowed his head on Qiao Tianya’s back. With some difficulty, he opened his eyes and looked at the overcast sky. “Qiao Songyue, look! The stars, they are right within reach.” 

-Yao Wenyu to Qiao Tianya

“I still have the forms of all things in my heart.” Looking at Yao Wenyu, Jiran raised a finger to point at Qiao Tianya. “You also have the form of him in your heart.” The wind blew Yao Wenyu's sleeves, and the red line on his wrist slipped gently. “So I am still a mortal.”

-Jiran and Yao Wenyu about Qiao Tianya

“Yuanzhuo has kept his spring date with you in this life.” Yao Wenyu retracted his hand. “I have no more regrets.”

-Yao Wenyu to Qiao Tianya

“Fucking Heaven! You made a fool of me and trampled over me” Qiao Tianya cried uncontrollably. “And I bore it all...”. The snowstorm obscured Qiao Tianya's eyes. His untrammeled hair fluttered in the air. With the breakage of the seven-stringed zither, his heart died too. “Since there is no more Yao Wenyu in this world,” Qiao Tianya slowly closed his eyes, as if mocking this absurd arrangement, “then there is no more Qiao Songyue.”

-Qiao Tianya and Yao Wenyu's death

It was time. He had to head north for his date in the first march of spring - a spring date where no one would come.

-Qiao Tanya and their promise